Hudbu Tomáše Kača označují kritici za žánr „sui generis“ – natolik je jeho způsob propojení klasické, jazzové a tradiční romské hudby originální. Jeho cesta od rozladěného pianina za klaviaturu koncertního Steinwaye v newyorské Carnegie Hall, má rysy amerického snu. Je za ní ale, kromě potřebné trochy štěstí, zejména píle, pracovitost, zvídavost a odvaha. Tomáš komponuje i aranžuje hudbu pro sbory a orchestry, ale věnuje se i filmové hudbě. Je vyzdvihována jeho schopnost pohlížet na zavedená témata nově, často je označován jako „The opener“.