Koncertním provedením opery Donna Diana si podruhé v této sezoně připomeneme první slavnou etapu někdejšího Nového německého divadla v Praze. V jeho čele stál tehdy, plných dvacet dva let, Angelo Neumann, jeden z nejvlivnějších evropských divadelních impresáriů. Do Prahy přivedl řadu pozdějších pěveckých i dirigentských hvězd a současně se neúnavně pídil po operních novinkách. V jeho hledáčku uvízl i vídeňský rodák Emil Nikolaus Joseph von Reznicek (1860–1945), který v letech 1886–1894 působil v Praze jako vojenský kapelník. Neumann tušil velký skladatelský talent a nemýlil se. Po úspěchu operní prvotiny Die Jungfrau von Orleans (premiéra 1887) Neumann Reznicekovi nabídl místo rezidenčního skladatele s pevným platem a objednávkou na jednu operu ročně. Po operách Satanella (premiéra 1888) a Emerich Fortunat (premiéra 1889) přišla čtvrtá, Donna Diana (premiéra 16. 12. 1894). Reznicekovi zajistila doslova světový úspěch, který už žádná z jeho následujícíh deseti oper nepřekonala. Předlohou se stala komedie El desdén con el desdén (Vzdor za vzdor), jejímž autorem byl španělský kněz a dramatik Agustín Moreto y Cavana (1618–1669). Libreto si napsal Reznicek sám podle německého překladu spisovatele a prvního ředitele vídeňského Burgtheateru Josepha Schreyvogela. Donna Diana zpracovává téma blízké Shakespearově komedii Zkrocení zlé ženy a hojně využívá španělské melodické i rytmické hudební idiomy včetně bolera. Dnes už je Reznicek dávno zapomenutým autorem a jeho tvůrčí odkaz občas připomíná na koncertních pódiích jen jediná skladba, skvostná předehra k Donně Dianě.
Dirigent: Andreas Sebastian Weiser
Sbor a Orchestr Státní opery
Košík – 
