Labutí jezero patří k nejslavnějším klasickým baletním titulům a je bezesporu nejinscenovanějším a nejnavštěvovanějším baletním příběhem. Navíc je to právě pražské Národní divadlo, které má historicky z mnoha důvodů k tomuto dílu a i k jeho „otci“ P. I. Čajkovskému velmi úzký vztah. Srdce „vlastence“ s potěšením zaplesá nad skutečností, že prvním choreografem v Rusku byl Čech Václav Reisinger, a že hned druhému choreografovi Augustinu Bergrovi (rovněž z českého prostředí) se dostalo mimořádné cti, když Čajkovskij při zhlédnutí 2. jednání Labutího jezera v Praze poznamenal, že prožil „minutu absolutního štěstí“. Balet, svým pohádkovým příběhem na první pohled vzdálen prozaické realitě všedního života, je přesto schopen chytit diváky za srdce, a to v každé době a téměř v každém seriózním scénickém zpracování. V Národním divadle bylo inscenováno celkem 12 verzí Labutího jezera, pod které se podepsali choreografové Augustin Berger, Achille Viscusi, Remislav Remislavský, Saša Machov, Jelizaveta Nikolská, Alexandr Romanovič Tomskij, Jiří Němeček, Olga Skálová, Konstantin Michajlovič Sergejev, Lev Ivanov, Erich Walter, Růžena Mazalová, Marius Petipa, Vlastimil Harapes, Pavel Ďumbala, Hana Vláčilová a Kenneth Greve. Novou verzi tohoto nesmrtelného příběhu uvedeme v choreografii slavného tvůrce, zakladatele Stuttgartského baletu Johna Cranka, který vytvořil toto dílo krátce před svým tragickým úmrtím. Jeho cílem bylo zachytit romantickou atmosféru a sloučit nádheru celého konceptu s jistou mírou intimity.
Choreografie: John Cranko
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Josef Jelínek
Přibližná délka představení
3 hodiny, 1 přestávka 25 minut
Premiéry 28. a 29. března 2019
Fotograf vizuálu: The Queens (Alexandre Katsapov, Mario Bakuš)
Fotografové inscenace: Martin Divíšek, Serghei Gherciu, Pavel Hejný
